5.2. Dědičnost prvků popisu
Prvky popisu jsou uváděny vždy v rámci dané úrovně popisu, ale pro jejich plnohodnotnou interpretaci je nutné je posuzovat i v kontextu prvků popisu uvedených na jiných úrovních (viz princip dědičnosti a neopakování informací). Způsob zacházení s dědičností závisí na zvolené metodě tvorby archivního popisu. Za účelem dosažení jednotného a jednoznačného výkladu dat v EAD je pro některé prvky popisu explicitně popsán způsob jejich zápisu napříč úrovněmi.
V rámci výměnného formátu je možné u určených prvků popisu informace z vyšších
úrovní explicitně uvádět i na nižších úrovních popisu. Toto pravidlo realizuje
formu dědičnosti. Uplatnění dědičnosti se zaznamená uvedením atributu
altrender=”inherited”. Pravidlo lze použít jen u uvedených prvků
popisu uvedených v kapitole Prvky popisu s uvedenou dědičností.
5.2.1. Prvky popisu s uvedenou dědičností
Prvky popisu uvedené v této části jsou vždy uváděny na všech úrovních,
kde se mají uplatnit, tj. jedná se o explicitní uplatnění dědičnosti.
Explicitní uplatnění dědičnosti znamená, že hodnota je uvedena také
na nižší úrovni, přestože je shodným způsobem uvedena na úrovni vyšší.
Uplatnění dědičnosti se zaznamená uvedením atributu altrender=”inherited”.
Prvky popisu s explicitním uplatněním dědičnosti:
5.2.2. Prvek s jinou formou dědičnosti
Jedná se o prvek popisu u něhož dědičnost není přímo zachycena ve výstupním formátu.
Obsah, regest
Prvek popisu Obsah, regest je obvykle nutné interpretovat i v kontextu hodnot uvedených na vyšších úrovních archivního popisu či způsobu jeho prezentace. Proto nedochází k explicitnímu přenosu těchto hodnot na nižší úrovně. Způsob zobrazení a indexace tohoto prvku je záležitostí konkrétní prezentační platformy pro badatele.